O porcelánu

Porcelán je keramická hmota, která vzniká vypálením keramického těsta tvořeného směsí kaolínu, ostřiva a taviva.
Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a u mnoha dalších předmětů.

Porcelán byl objeven a vyráběn v Číně již v 7. století př. n. l. Porcelán jak jej známe dnes byl u nás vyráběn od 7. století n. l. . V Evropě bylo toto vzácné zboží v 17. a 18. století velmi ceněno, o čemž svědčí i to, že výraz „China“ se stal v Evropě obecným označením tohoto luxusního výrobku.
Poté, co při pokusech o napodobení čínského porcelánu evropští keramici mnohokrát selhali, konečně v roce 1708 toto hledání rozřešil Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, kterému asistoval Johann Friedrich Böttger. Receptem byla kombinace ingrediencí zahrnujících coldický jíl (druh kaolínu), vápenatý alabastr a křemičitý písek.
Při správném poměru všech složek a jejich dobrém vypálení vznikl dostatečně tvrdý, bílý a průsvitný materiál – porcelán. V Evropě byl tento postup velmi komplikovaný, protože bylo nutné nalézt odpovídající kombinaci všech ingrediencí, jak co se týče jednotlivých složek, tak i jejich poměru. Na rozdíl od Číny, kde lze jíl pro výrobu porcelánu těžit přímo z přírodních ložisek. Vliv orientálních manufaktur na objev porcelánu v Evropě lze tedy považovat za minimální, spíše inspirativní.

Složení porcelánu

Na výrobu tvrdého porcelánu se používá směs 50% kaolínu, 25% křemene (ostřivo) a 25% živce (tavivo). Někdy se přidává také křída a mramor. Měkký porcelán má menší podíl kaolínu. Kaolín je zvětralá živcová hornina. Je to čistá a kvalitní surovina, která se vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí a pálí se při teplotách nad 1300°C.
Redukční prostředí, tzn. s omezeným přístupem vzduchu, zajistí jeho bělost a zabrání nežádoucímu zabarvení způsobeného železitými nečistotami.